Bruxx09 / 04 / 2014

Když se řekne „belgická restaurace” a „Praha”, automaticky se mi vybaví (a vám by taky měla) Les Moules. Jedná se o podnik pár kroků od Pařížské ulice, známý každodenní čerstvou dodávkou slávek z dánského pobřeží, 900 g je tady standardní dávka a stojí 299 Kč. Velký výběr (slávky dělají na dvanáctero způsobů) a skvělá cena, vždycky jsem to tvrdila. Jenže na Náměstí Míru jim před pár týdny vznikla konkurence na slovo vzatá. Bruxx se na svém webu označuje za „belgickou hospodu”, s Les Moules válčí lehce nižší gramáží a o třetinu nižší cenou – 800 g za 199 Kč. Sice je tu menší výběr, s čím si slávky dáte, ale ty dvě stovky jsou v dané kvalitě opravdu velmi skvělá cena. Jenže tím to opičení zdaleka nekončí. Od webu přes servírování mušlí po dřevěné obklady stěn a rytiny na sedačkách je to totální a neskrývaná kopie Les Moules, leč majitelem je někdo úplně jiný. A to mě trochu mrzí.

Nicméně, otevřeno je pár neděl, ve večeři bez rezervovaného stolu raději nedoufejte a prostě jim to tu celkem frčí. Večer kolem osmé, kdy je v hospodě opravdu narváno, se musíte vybavit trochou trpělivosti navíc, co se týče vyčkávání na obsluhu i jídlo samotné. Ne že by se tu flákali, ale rozhodně dostanete dostatek času si důkladně pročíst meníčko od začátku až do konce, uvážit, jaká všechna piva chcete ochutnat v rámci pivní degustace a ještě dvakrát změnit názor a začít se významně rozhlížet kolem sebe, zda nezachytíte i číšníkův pohled, oči by se propojily, vy nadzvedli obočí a ukazováček pravé ruky a chytli rybku na udičku. Prostudujte si jídelák už dopředu na webu a ulovte si kompletní objednávku, hned jak vám donesou welcome drink. V našem případě to bylo třešňové pívo s třešňovým něčím a mátou v sektové skleničce.

Pro začátek můžete vyzkoušet, co by se tady z té plejády různých piv s mnohdy podezřelou příchutí a nebo obsahem alkoholu dalo vůbec pít ve velkém. Zkusit se dá naštěstí v malém – deckovém pojetí. Pivní degustace skýtá volný výběr čtyř kousků z pivního lístku v minikoňakových skleničkách. Prubněte to, ochutnejte, užijte si tu diskotéku, poznávejte – ale nakonec si dáte beztak velký Leffe nebo Hoegaarden. Degustace stojí 79 Kč.

Na mě ale mrkaly v jídelním lístku hlavně mušle a ústřice. Udělala jsem si tedy osobní ústřicovou degustaci. K dostání jsou 3 druhy, v tomhle pořadí mi chutnaly nejvíc: Spéciales la Cancale „Nero”, Bruxx, Les Fines de Claires des Marennes Oléron. Já upřednostňuju syrovou variantu (ks za 50–60 Kč podle druhu), ale můžete si dát i zapečené v úpravě „KILPATRICK“ se slaninou, worcesterem, tabascem a čerstvým citronem (ks 60–70 Kč). Chutnaly, žádný problém, čerstvé, dobrý vinaigrett z červené cibule, spokojenost. A taky dobrá cena. Servírování ústřic jsem zažila i důmyslnější, ale což.

Moules marinières à la crème – mušle připravené s cibulí, česnekem, tymiánem, suchým bílým vínem, máslem a smetanou, 800 g za 199 Kč. Na prostírání se píše o tom, že se jedná o mušle divoké – na to jsem našla v hrnci až překvapivě vzrostlé exempláře, ale každopádně byly zpracované dobře, chuť omáčky supr. V Les Moules mají víc vychytanou zeleninu, tady byl celer místy ještě dost tvrdý a cibule také, ale celkový dojem za dvě stovky byl uspokojující a pochutnala jsem si. Původně jsem si ale chtěla objednat variaci mušlí – slávek, srdcovek a mušlí Jack Knife za 299 Kč – ale zrovna se bohužel „čekalo na dodávku”. Na rozdíl od L. M. sem dováží jen 3x týdně, a úterý zjevně není oním dnem.

200g smažené belgické hranolky se podávají k mušlím za zvýhodněnou cenu 45 Kč, jinak samostatně stojí kornout hranolků s domácí majonézou 85 Kč. Obé o stupínek horší než v Les Moules. Pardon za to srovnání, ale tím okopčením všehomíra z téhle restaurace to považuji za nutné. Tady lze ale ocenit originalitu Bruxxu v rámci servírování v kornoutku a na stojánku.

Grilovaná 300g vepřová kotleta připravená na dřevěném uhlí s omáčkou z belgické prémiové hořčice Grand Mère, podávaná s bruselskou růžičkovou kapustou a pečeným pastinákem za 259 Kč. Hořčičnou omáčku si můžete představit mnohem hořčičnější, než byla tady. Masa byla opravdová flákota, i když se celkem problematicky dostává ze spátů všech těch kostí, které na ní jsou. Pastinák supr, ale totální palec dolů za téměř nerozkousatelné kapustičky. Chápu, že rozblemcané převařené nejsou nic moc, je lepší, když křupou, ale že byste si na tom museli zrovna vylámat zuby? Ochutnala jsem jeden kousek a měla jsem hejble ho vyplivnout do omáčky k mušlím, kde by se ztratila v propadlišti dějin, kam rozhodně patřila.

A ještě vafle s čokoládovým želé, malinami a sorbetem z pšeničného piva La Trappe Witte za 95 Kč. Najít v Praze místo, kde vám udělají pořádné nadýchané, horké obláčkové domácí vafle hustě polité sirupem, je stále jen utopií. Dezerty tu obecně lépe vypadají, než chutnají. Vafle byly studené a poněkud tužší, čokoládové želé příliš light, jakoby vodnaté, sorbet zajímavý, ale také dosti namixovaný s vodou, ze začátku cítíte jen ledovou tříšť, až na konci takový pivní dojezd. Prostě bych doporučila dát si tady místo dezertu spíš sýry… a nebo zase ústřice :-D.

Ve výsledku jsem ale určitě neodcházela zklamaná. Cena/výkon jsou tu rozhodně v uspokojivém poměru. Číšník mě sice hned na začátku poznal, takže jsme najednou dostali nabídku sednout si od stolu pro dva k většímu pro čtyři a od té doby nic nebylo problém, ale bedlivě jsem sledovala i dění kolem – welcome drinky dostávali i všichni ostatní, obdrželi i stejné množství mušlí a i my jsme si na hlavní chod museli prostě déle počkat, protože v kuchyni jim nějaká Koko byla beztak úplně šumák, tam měli jiné starosti; nakrmit hospodu nacpanou k prasknutí. Takže jen doufám, že za půl roku nebudou stát mušle 249 Kč a za rok a kousek 299 Kč!!!

KOKO