La Rotonde27 / 11 / 2012

V aktuálním žebříčku Pavla Maurera, který Lidové Noviny uveřejnily 28.11.2012, se jedná o 10. nejlepší restauraci v ČR. Mám takovou obavu, že „testovači“ tam chodí jen fotit, ale jídlo (pro testéry někdy snad skoro naštěstí, pro restauraci určitě naštěstí) neochutnali. Svědomí mě šimrá, že bych se snad měla cítit provinile, že to píšu, ale nebyl to nijak výjimečný zážitek, spíš podprůměrný oproti třeba Bellevue, které je na 11. pozici, Krystal-Mozaika Bistro na 23., U Modré kachničky II na 44., Zdenek´s  Oyster Baru na 60., Olivě na 77., Café Amandine na 84. a takhle bych mohla pokračovat. Ano, prostředí v Rotondě pěkné. Ano, obsluha schopná. Ne, nechci už tam jít… pardón, no.

Jak moc dobře to na fotkách vypadá, tak moc zklamaná jsem byla po ochutnání. Platí to u všech tří chodů – polévky, salátu i svíčkové. V prvním případě, dýňová polévka 130 Kč, tam jsem si za to mohla sama. Prostě nejsem fandou sladkého provedení, spíš mám ráda ty pálivé. Takhle byla ale sladkáááá, že by vydala za dezert. Hustá, že by vydala za svíčkovou. A v ní nakládaný zázvor, přesně ten samý, který dostanete taky k sushi… Někomu by ale chutnala.

V druhém případě tu máme Salát z mladých špenátových listů s gratinovaným kozím sýrem a grilovanou paprikou 230 Kč. Ten zas tak dobře nevypadal, takže chutnal o něco líp. Zapomenutelný salát se zapomenutelnou zálivkou a ten kus chleba uprostřed mě nenadchnul. Dresink bohužel nepostačil na to, aby se opečený kozí sýr dal nasoukat do krku.

Hovězí svíčková na smetaně s brusinkami a výběrem houskových knedlíků (Česká klasika) 390 Kč. Tady jsem byla potěšená, jak pěkně to vypadá. Vyzdvihávám úžasnou konzistenci a barvu omáčky. Dostatečný přísun ještě navíc v omáčníku. No jo, ale to je tak všechno. A že jste si mysleli, že když je pravá svíčková takhle růžovounká, že musí být také měkkounká? To jste si mysleli zááásadně špatně. Nedala se ukrojit. Nebo že by nebyla ani pravá? Neptala jsem se. Ještě jsem dokousávala poslední sousto. Nejhůř dopadly knedlíky. Ta opečená varianta byla škrobovitá, neidentifikovatelná – spíše žádná chuť, mazlavé nic. Ale za houskový knedlík si to označovat ani nedovoluju. A neměli by ani v této restauraci. Druhý knedl tyrolského typu byl dělaný z tak nasáklých housek, absolutně rozmočený, ale opět bez pořádné chuti. O píchlých větvích rozmarýnu v čemkoli na talíři už bylo řečeno mnoho.

La Rotonde mne bohužel nepřesvědčila už potřetí v mém životě. Mou druhou návštěvu můžete okouknout hned níže. Za další risk mi to nestojí. Škoda.

———————————————————————————————————-

20.1.2012

100 metrů od Václaváku, v přízemí hotelu Raddison Blu, s původním interiérem. V rámci Grand Restaurant Festivalu jsem objednala zvučné menu za 600 Kč na osobu. Nabídka čítá kromě tří chodů také dvě dvojky vína nebo dvě malá piva a jednu minerálku. Festival proběhl v únoru 2012.

Pečená tygří kreveta s Paellou z mořských plodů

Označeno za „Mistrovský kousek šéfkuchaře“. Absolutní souhlas – fajnšmekerský kousek. Sice bych po to ochutnání a zjištění mazlavější konzistence nazvala spíš šafránovým rizotem než paellou, ale první chod chuťově jednička s hvězdičkou. K tomu servírováno bílé svěží víno s květinovou vůní.

 

Hovězí loupaná plec po Burgundsku s pekařským bramborem a nakládanou šalotkou

Chod číslo dvě, tentokrát z kategorie „Czech Specials / Tradiční specialita“. Nejsem co do množství velký jedlík, takže jedna brambora seříznutá do úhledného válečku mi k omáčce a masu stačila, muž by si možná za druhou rád i připlatil. Delikátně dochucená silná hustá omáčka byla tím nejlepším, co na talíři bylo. Maso měkké, pomalu dušené. Podáváno s těžším červeným vínem.

Ananasový tarte tatin se zmrzlinou z čaje Roiboos

„Nejlepší jídlo od maminky“, stojí tu jako podtitulek. Trochu mě to pobavilo. Nevím, jak ta vaše, ale moje maminka tohle teda nikdy nepekla. Smích mě přešel po ochutnání. Nejslabší článek menu, vynechatelný, zapomenutelný, ničím nevýrazný… samotný tarte byste v klidu srovnali s jakýmkoli počinem cukrárny za rohem. Kéž by to chutnalo alespoň tak, jak to vypadalo. Nehledě na to, že to byla buchta s ananasem a želé na povrchu, což s „tarte tatin“ (tedy obráceným koláčem), založených na francouzských kuchařkách a fotkách v nich, nemělo zhola nic společného.

 

 

Kdo si potrpí na cvičený příjemný úsměv obsluhy hodný Thálie a ještě intenzivnější všeobjímající všímavost personálu, je v La Rotonde v ráji. Na můj vkus podruhé za 7 minut při konzumaci jednoho chodu je vidět, že vína mám ve sklence dostatek i z o pár metrů větší dálky. V člověku, který preferuje domácí atmosféru v restauraci, to vyvolává poněkud sklíčené pocity.

20. 1. 2012